Velká Fatra - říjen 2005 - den první
Loňský výlet po hřebenu Velké Fatry mne nadchnul natolik, že jsem hned po návratu začal uvažovat o dalším. Čas na realizaci této myšlenky vyšel až na začátku října, tedy rok a tři týdny po minulé návštěvě. Tentokrát byl v plánu hlavní hřeben z Horného Harmanca do Krpeľan.
Ranní odjezd z Brna jsme s Ditou zvládli se zpožděním jen 23 minut, což vzhledem ke značně šibeniční ranní hodině byl úspěch. Luďu s Andreou jsme našli bez problémů, takže Uherské Hradiště opouštíme v kompletní sestavě rychlostí větru směrem na Slovensko.
Cesta z Brna do Žiliny přes U.H. a Trenčín je kratší než přes Valmez, tak dorážíme do Žiliny dost brzy i na to, abychom si trošku pobloudili po probouzejícím se městě, než najdeme nádraží.
Parkoviště u nádraží nezklamalo, tak odstavujeme Fábinku a vyrážíme na vlak do Harmanca. 5:53 se dáváme do pohybu za charakteristického uspávajícího klapotu železničních podvozků. Ve stanici Harmanec - Jaskyňa zapisujeme do deníku krásný startovní čas 7:01, zvedáme batohy na záda a vyrážíme.
Takticky jsme si od paní z nádraží nenechali poradit kudy správně opustit stanici a vydáváme se zpět podél kolejí skrz tunely, čímž předcházíme všechny ostatní turisty. Blížící se nákladní vlak jsme slyšeli skoro včas, takže z tunelu vyskakovala akorát Andy.
Stoupání na Kráľovu Studňu volíme po příjezdové cestě místo po zelené turistické jednak proto, že Dita nechce jít stejnou cestou a pak se nám taky nechce vracet k odbočce, kterou jsme už minuli. Skupinka starších dam, které jsme potkali už ve vlaku jde za námi a pak se diví, kde je značka...
Kolem půl jedenácté prostíráme ubrousek na svačinku před horským hotelem Kráľova Studňa, Luďa vytahuje svoje první pivo a kocháme se barevným podzimním výhledem do kraje. Kazí to jen neopravený hotel a našampónovaný rodinky v autech, který sem přijíždějí. Ach jo.
Od hotelu na hřeben, tedy na Križnou, to šlape skoro samo, akorat čím dál víc fouká. Postupně se otvírají panoramata obou částí Malé Fatry a pak i Nízkých Tater. Viditelnost je díky větru úplně úžasná, takže vidíme i Tatry vysoké a pak i Choč.
Cestou jsme dali řeč s jednou ze skupinky starších dam - horalky od pohledu, které šly položit kytku na pomníček jejich kamaráda pod Suchý Vrch a pak hned dolů.
Přes kopečky na Ostredok a dál na Suchý Vrch jdeme celkem pomalu protože fučí jaxviňa a Andrejku navíc trápí puchýře, takže oblepuje paty a vrství náplast na náplast.
Od Suchého Vrchu už je vidět náš dnešní cíl cesty - chata pod Borišovom. Vypadá to už kousek, ale je to přes údolí, jehož obchvat úbočím Ploské nám zabere ještě asi hoďku. Cestou od protijdoucích zjišťujeme zvěsti, že chata je rezervovaná pro Poláky, takže nás po příchodu (ve 14:40) ani moc nepřekvapí to, že je plno v pokojích, ale hlavně to, že jsou rezervované i místa na spaní na zemi. Co naplat, dáváme aspoň baštu a pivo a čekáme na Luďu s Andreou. Po posílení vyrážíme všichni hledat místo na spaní, ale bohužel nekoordinovaně.
S Ditou už máme nocleh domluvený na půdě jedné salaše s klukama z Martina, kteří sem jezdí pořádat víkendové pařby, a dohoda je i stvrzena kolováním PET lahve s vínem, ale Luďa s Andreou jsou bůhvíkde. Dita sice vyhlásila pátrací akci, při níž se seznámila se všemi, co tady v okolí někoho hledají, a pár dalšími kolemjdoucími, ale Luďu ani Andreu nenašla. Tak jsme vyrazili hledat oba a po chvíli jsme se i našli.
Teď už se ukládáme ke spánku, Andy zkoumá puchýře, Dita maže koleno, Luďa konzumuje zásoby, aby je zítra nemusel nést s já píšu deník. Děvčata kecají Luďovi do krájení chleba, asi závidí, že umí řezat i potmě.
Naši spolubydlící před hodinkou vyrazili na procházku a došli až teď - za tmy.
Ušli jsme 30 km, nastoupali cca 1150 m. V osm jsme už všichni v limbu.
Pokračování - den druhý ...