Chočské vrchy - 25. září 2010

^

Protože při předchozí návštěvě Chočských vrchů se nám nepodařilo navštívit jejich západní část, a to hlavně Velký Choč, tak jsme se rozhodli udělat letos ještě jednu výpravu do tohoto pohoří.
Pro výstup na Velký Choč jsme vybrali asi nejkratší, ale i nejprudší stoupání z Valaské Dubové. Ubytování jsme sehnali v místním penzionu, bývalé krčmě, kde podle legendy zradili zbojníka Jánošíka a díky tomu se jej podařilo zajmout.

Přijeli jsme den předem v sestavě my čtyři, Ivča s Timem a druhým autem Martin s Martinou. Díky nečekané zácpě v kopcích před Bumbálkou jsme byli nakonec rádi, že jsme stihli aspoň otevřenou kuchyň a dostali jsme neco k jídlu...
Olda obdivuje Martinův sporťák a chce si takový taky pořídit.

Výstup na Velkých Choč

Z penzionu Jánošíkova krčma vyrážíme až před desátou, protože se honí mraky a my čekáme až se to trošku protrhá. Nakonec vyrážíme i tak, protože nechceme riskovat, že bude dekl do večera. Už celá Valaská Dubová je v pěkným stoupání, takže zahřátí jsme co by dup. První část výstupu po modré do sedla Poľana je celkem obyčejná cesta lesem, jen s tím, že jde stále pěkně vzhůru. Olda už ke konci začíná remcat, že ho ta cesta nebaví. Počasí zatím jde.
Na Poľaně je ale všechno jinak - jak se blížíme k sedlu, tak se ochlazuje, začíná foukat, fičet a mrholit. Dáváme krátkou pauzu, balíme Soňu, aby jí nebyla zima na nohy do Martinina šátku a dáváme jí štít na krosničku. Vrchol Choče se ztrácí v mracích tak důkladně, že není vidět ani to stoupání, co nás ještě čeká. Po zelené tedy vyrážíme do neznáma. Vzhledem k tomu, že se změnil i charakter cesty (jdeme pěšinkou, která se klikatí mezi skálami, po kterých celkem často musíme i lézt), tak Olda chytil druhý dech a valí nahoru asi nejrychleji z nás všech.
Vrchol jsme dobyli celkem bez problémů, ale rozhled skrz mraky nic moc. Tak chvilku odpočíváme, fotíme a po malém občerstvení se vydáváme k sestupu. Soňa celý vrcholový výstup i část sestupu prospala. Po sestupu zpět na Poľanu jsme mnohem víc zničení, něž z celého výstupu. Chudáci kolena. Navíc se Soňou na hrbu.
Cesta dolů z Poľany už ubíhá celkem dobře, ještě zastavujeme na sváču a u horského potůčku s minipřehradou se trochu cákáme. Pak s Oldou vyrážíme kdo bude dřív zpátky v penzionu, takže ostatní necháváme daleko za sebou. Počasí se v průběhu sestupu konečně umoudřuje a vypadá to, že touto dobou už bude i nejaký rozhled z vrcholu. Ovšem na nápad vyrazit tam ještě jednou za lepšími panoramaty se všichni tváří poměrně jednoznačně negativně.


Olda řídí Toyotu

Valaská Dubová

Valaská Dubová


Tim



na Poľaně

na Poľaně

Soňa na Poľaně

na Poľaně

Radek na Poľaně

Poľana

na Poľaně

Poľana

na Poľaně

na Velkém Choči

na Velkém Choči

z Velkého Choče

na Velkém Choči

z Velkého Choče

Soňa na Velkém Choči

na Velkém Choči

sestup na Poľanu

sestup na Poľanu



Martina Soňa

po návratu

výhled z okna penzionu

Ušli jsme asi 9km, nastoupali asi 1000 metrů výškových, sestoupali to samé.

(c) Radek Bednář
  JavaScript DHTML Menu Powered by Milonic