Chočské vrchy - 5. a 6. července 2010

^

Tohle malé pohoří, které jsem kolikrát pozoroval z Malé nebo Velké Fatry mi odolávalo několik let. Když jsem se konečně dostal k tomu vyrazit do Chočských vrchů, tak už to bylo se dvěma dětmi...

Jako výchozí bod jsme zvolili penzion Borovec v malé vesničce Veľké Borové na severní straně Chočských vrchů. Penzion je perfektně umístěn asi 50 metrů od rozcestí turistických značek procházejících Kvačianskou a Prosieckou dolinou. Oproti očekávání nebyl ani problém zabukovat pokoje na první červencový víkend.

Cestu tam jsme si na Martinův popud zpestřili zastávkou na Vychylovce. Dokonce jezdí parní mašina, takže Olda dostal i slibované překvapení - svezení se ve vláčku. Následně doráží i Martin s Martinou a společně vyrážíme na prohlídku skanzenu. Jako další zastávku si plánujeme návštěvu Oravské lesní železnice na Tanečníku. Nejedem přes sedlo Beskydu, kde je úzkokolejka, ale po novém úseku státní silnice z druhé strany Beskydu, protože Martin má strach o svoje autíčko. Na Tanečníku je country odpoledne, vlaky jezdí, vše nově opravené za peníze EU, ale... Po krátké zastávce vyrážíme směr Choč.

Do penzionu dorážíme pozdě večer, ale přijemný pan majitel nás s úsměvem uvítá a seznámí se vším, co potřebujem. Stíháme večeři i pár pivek, u kterých plánujeme cestu na další den - Oblazy, Kvačianská dolina, pak přesun po žluté do ustí Prosiecké doliny a tou nahoru na Sekané a zpět do penzionu, celkem asi 17 km. Hospoda zavírá v 21:00 a myslí to vážně. Děti nám nevěří, že jdem tak brzy spát s nima.

Chočské vrchy - 5. července 2010

Kolem půl osmé vstáváme do pošmourného rána, ale skvělé raňajky nám zlepšují náladu. Vyrážímě chvilku po deváté, cesta je pěkná, ale zanedlouho začíná pršet a nechce přestat. Mlýny na Oblazoch prohlížíme už za hustého deště a protože jsme už všichni pěkně promočení, tak volíme ústup zpět na penzion.
Po nutné rekonvalescenci na pokoji debatujem co se zbytkem dne. Padl návrh na kúpele v Bešeňovej, ale protože přestalo pršet, tak víťezí návštěva Oravského hradu. Vysvětlit Oldovi, že se nemá bát, že tam nebudou žádná strašidla je skoro neřešitelný úkol. 600 hradních schodů jsme zvládli a valíme zpátky do penzionu na večeři. Plánovat nic nemusíme, pokud počasí dovolí zítra vyrážíme znova na dnešní plánovanou trasu.


Soňa nechce jít

... tak nani čekáme

vstřc skvělému počasí

mlýny na Oblazoch

mlýny na Oblazoch

mlýny na Oblazoch

ani pláštěnky nestačí

mlýny na Oblazoch

mlýny na Oblazoch

mlýny na Oblazoch

sušímé se na pokoji

Martin

Soňa

Oravský hrad

Oravský hrad

Prosečné

náš penzionek

Chočské vrchy - 6. července 2010

Ráno svítí sluníčko, je polojasno, tak 7 z 10, takže je rozdohnuto, vyrážíme. Soňa cestou opět zkouší, co uřve a kdo nevydrží a ponese ji. Mlýny na Oblazoch jsou nádherné jak za deště, tak i za slunce. Výstup od mlýnů na červenou značku je poměrně prudký a tak Olda vymyslel hru na vláček, ale nechce dělat mašinku, jen vagńek.
Cesta vede poměrně vysoko úbočím doliny, ale výhledy dolů jsou docela zarostlé. V klidném tempu v souladu s časy avizovanými na ukazatelích a za Soniných nářků dorážíme k ústí Kvačianskej doliny, kde děláme polední obědovou pauzu. Není tu ani hospoda, ani kiosek, jen placené parkoviště - místním podnikatelům je to množství lidí, co tu projde asi úplně jedno. Odtud vede nová žlutá značka do ústí Prosieckej doliny, jenže my máme mapu asi 5 let starou, takže kudy značka vede jen tušíme. Po krátkém bloudění v okraji lesa volíme raději pohodlnou cestu loukama pod lesem. Jak se blížíme k ústí doliny, tak se blíží i bouřka. Nad Liptovskou Marou už prsí tak, že Fatra už není vůbec vidět.
V ústí doliny dáváme jen krátou občerstvovací a před druhou odpolední vyrážíme se schovat před bouřkou do doliny. Marně. Po pár stech metrech stejně začíná pršet a většinu doliny tak jdeme za deště. Olda šlape většinou po svých. Zdá se, že přelízání kamenů a vůbec náročný terén, někdy i korytem potoka ho docela baví i přes viditelnou únavu. Těší se na žebříky na konci doliny. Ty nakonec zdolal sám. Ke konci doliny už déšť slábne, takže po výstupu na planinu už prší jen drobně a hlavně nefouká. Oldovi už se moc nechce, tak se střídavě nese.
Do penzionu dorážíme kompletně promočení, ale horká sprcha na pokoji, teplý čaj a polévka v rstauraci to rychle zpraví. Při večeři už jsou opět nejživější Soňa s Oldou. Po páté se loučíme s penzionem a vyrážíme na cestu domů. Olda usíná tak rychle, že ani nestihne docucat bonbon.


Martin, Olda, Radek a Soňa

Kvačianská dolina

Kvačianská dolina


Dita

mlýny na Oblazoch

mlýny na Oblazoch

mlýny na Oblazoch

mlýny na Oblazoch

mlýny na Oblazoch

mlýny na Oblazoch

mlýny na Oblazoch

Olda u mlýna na Oblazoch

Kvačianská dolina

Martina, Soňa

Kvačianská dolina


Dita

Kvačianská dolina

ústí Kvačianské doliny

Olda pod Prosečným

Olda s Martinem pod Prosečným

prší nad Marou

Maritna s Ditou

Maritna s Ditou

pod Prosečným

Olda pod Prosečným

ústí Prosiecké doliny

Prosiecká dolina

Dita v Prosiecké dolině

Dita v Prosiecké dolině

Martin s Oldou

Martin s Oldou

Martin s Oldou

Dita s Martinou

Oldova odměna

Oldova odměna

Olda a Soňa

Olda a Soňa

Olda a Soňa

Olda a Soňa

Ušli jsme asi 17km. Olda tak 13, Soňa asi 3.

(c) Radek Bednář
  JavaScript DHTML Menu Powered by Milonic