Králický Sněžník - 24. a 25. května 2003

^

Protože nás Martin s Monikou už dlouho zvali podívat se na Kačenku (pěchotní srub KS-5), tak jsme se konečně odhodlali a domluvili termín na 24. května léta páně 2003. A kde to vlastně je ta Ká-pětka??? Po mailu od Martina jsme dokonce doma objevili tu správnou mapu a světe div se ona je tam zaznačená přímo i K-5. Jak nadešla sobota 24. května, tak jsme sedli do auta a vyrazili k Jeseníkům. Navzdory všem objížďkám a uzavírkám jsme nakonec našli i to správné parkoviště a odtud dokonce bez bloudění trefili na Kačenku.
Po uvítání a prohlídce bunkru s Martinovým detailním výkladem jsme pojedli asi polovinu z našich skromných týdenních zásob a řádně nafutrovaní vyrazili zdolávat velikány v okolí. Martin vede výpravu od řopíku k řopíku a asi to tady opravdu zná, protože nebloudíme. Zdolali jsme Chlum (1116 m.n.m.) = kopec jako kráva (zvláště po jídle). Ale je odtud krásnej výhled. Po dalším mírném výstupu a sestupu jsme si nabrali vodu z potoka pod Sviní Horou (1232), po té, co si v něm Monika umyla nohy. Občerstveni jdem skoro po vrstevnici směrem k horní stanici lanovky z Velké Moravy. Je odtud pěkně vidět na Kraličák. Protože ale ostatní mimo Martina nechtějí jít zkratkou, ani po černé sjezdovce, tak sestupujeme do Veké Moravy po modré turistické značce. Cestou míjíme mramorový lom (bratrovi by se určitě líbil).
V Dolní Moravě je skutečně pěkná hospůdka, jak Martin sliboval. Perfektně tu (v Moravském Dvoře) vaří a z terasy je výhled na pasoucí se koně a krávy. Aby si ty výhody nějak napravili, tak točí Starobrno. Mají tu perfektního mazlíka - štěně labradora (Gastona) a dost drzý kočky. Dita po nevím kolikáté povídá historku o zalepených očích svého táty. Po večeři se nikomu nechce zvedat, protože opékané špekáčky nás už tolik nelákají. Nakonec přeci jenom opouštíme pohostinství, s pevným přesvědčením, že se sem ještě někdy vrátíme. Cesta z hospody ubíhá podezřele rychle a u Kačenky jsme cobydup. Stavíme stan a povídáme u ohýnku. Teda spíš posloucháme historky jednoho lidového vypravěče. Po nějakém tom špekounkovi a pivečku jdem spát.
Ušli jsme 21 km.


pěchotní srub K-S5 U potoka

Monika a Dita

Monika a Martin

brouk

u řopíku

Králický Sněžník

na výletě

Monika

mramorový lom

jeřáb

Časně ráno kolem páté se budíme horkem ve stanu a větráme. Po snídani bez čaje :-((( se balíme a obtěžkáni všemi zavazadli vyrážíme k autu.
Autem se posunujeme do výchozího bodu našeho výstupu na Kraličák - do Velké Moravy. Odtud navzdory všem možným zrazováním vyrážíme po žluté značce. I když zatím jenom mírně stoupáme, Dita filozofuje nad tím, jestli to zvládne. Odbočka k vodopádům Na Strašidlech je v mapě jinde a cesta navíc nevede pod vodopády, ale nad ně, takže příště musíme jít podél potoka. Zahřívací výstup k vodopádům scházíme dolů a teď už naostro vyrážíme směr Králický Sněžník. Cesta už znatelně stoupá, ale i tak pořád stíháme předchodce ve žluté čepičce. Odbočkou k potoku = Moravě mu dáváme náskok. Dita si smočila nohy a už se jí dál nechce - prý chrtím, abych předběhnul toho žlutočepičkáře. Paní, svačící kuřečí stehýnko u Moravy jsme popřáli dobré chuti a po pár zátočinách a několika kilometrech jsme stanuli u sošky slůněte - symbolu kralického regionu. Cestou jsme ještě minuli brňáky a silně spáleného pracovníka horské služby, vykonávajícího službu v leže na dece na poledním slunci. Cestou k vrcholu procházíme kolem pramene Moravy, ale zastávka bude až na vrcholu. Zlé jazyky tvrdí, že to je kvuli tomu, že se zde žlutočepičkář kochá výhledem, ale ve skutečnosti je to kvuli tomu, abychom neztratili tempo. Vrchol Králického Sněžníku (1424 m.n.m.) jsme pokořili navzdory legislativní překážce - státní hranici. Fučí. Je odtud pěkný výhled na Jeseníky i na polské Soví Hory. Dříve tu stávala rozhledna, ale bohužel ji soudruzi odstřelili. Vracíme se zpět k prameni Moravy, kde svačíme. Pod námi se dolů řítí Morava a svah s cedulí STOP LAVINA. Míjí nás brňáci, několik dalších skupinek turistů a babička s malým dítkem. Nabíráme vodu z Moravy a posilněni sestupujeme po červené do sedla pod Stříbrnickou Horu, odtud máme naplánovanou cestu po modré značce přes Mokrý hřbet. Horská služba nám ušetřila nepříjemné rozhodování jestli jít přes Mokrý hřbet nebo ne tím, že ceduli označující uzavřenou hřebenovku umístila jen na druhý konec cesty. Takže po několika kilometrech přelézání polomů a obcházení vývratů v mrtvém lese jsme postupně zdolali vrcholy Stříbrnické Hory (1250), Černé Kupy (1295), Sušiny (1321) a Podbělky (1307). Mezi Sušinou a Podbělkou už byl zase skoro zdravý les a zkoukli jsme tu opět řadu řopíků (linii A i B). Mokrý hřbet dělá čest svému jménu a kromě polomů kůrovcem zničených lesů je na něm spousta jezírek a borůvek. Dál už to jde rychle - pěknou lesní cestou k chatě Babuši, podél potůčku po zelené na rozcestí s modrou. Martinovi jsme poslali SMS, že sraz v hospůdce je za hodinu a půl a dolů scházíme už stejně jako včera po modré (ale se zkratkou), kolem vrcholu Sviní Hory zpět do Velké Moravy. Tady jsme opět narazili na naše známé brňáky. Dita na ně zamávala - prý aby je upozornila, že to přezila. Sraz s Martinem v 17:30 v hospodě vyšel úplně přesně, takže doplňujeme tekutiny a konzumujeme pochutiny. Opět se setkáváme s brňáky, tentokrát už naposled.
Platíme a jedeme domů. Ušli jsme 27 km.


Radek

konec zdravého lesa

slůně a Jeseníky

slůně

vzhůru na vrchol

vrchol Králického Sněžníku

rozhledna

Radek na vrcholu

Polsko

odpočinek u pramene Moravy

mrtvý les

mrtvý les

cedule

slůně
(c) Radek Bednář
  JavaScript DHTML Menu Powered by Milonic