Novohradské Hory - duben 2003 - den první a druhý

^

Po delším váhání kam se vydat na letošní Velikonoce padla volba na Novohradské Hory (na místo diskutované Šumavy). Novohradky nade mnou v minulosti už několikrát vyhrály a zůstaly nepokořeny, a to vždy díky nepřízni tamního počasí. Je pátek - dovolená, máme domluvené bydlení v Horní Stropnici, tak vstávat a jedem. Cestou stavíme na Bukové zavzpomínat a zamáčknout slzu nad skončenou kapitolou minulosti. Asi si tady někde okolo budem muset pořídit chalupu :-)
Po mírném dohadování o tom, kdo bude řídit cestou na Landštejn se zastavujem jestě tam a pak už svištíme směrem na Třeboň. V Třeboni jsme trefili do centra, a objevili sochu, která má větší lordózu než Dita. Náměstí je celkem pěkný, pivovar Regent je hezčí než místní zámek, ale na zámku zas chovají modrý moráky (pávy). Oběd v restauraci nám servíruje slečna v hávu bílé paní a moc jí to sluší. Dita maskuje, že nesní celou porci tím, že zakopává brambor pod lavici. Další štace je už Horní Stropnice. Penzion Bobr jsme uviděli přesně v momentě, kdy už jsme nevěděli kudy dál. Paní domácí je veselá stařenka s obrovskými brýlemi. A protože ještě není dnešnímu dni konec, tak vyrážíme prozkoumat nejbližší okolí Stropnice na kolech. Trasu jsme naplánovali skrz Terčino údolí do Nových Hradů a pak nějak zpátky do Stropnice. Terčino údolí je perfektně upravený lesopark s umělým vodopádem, loveckým zámečkem Cuknštejnem, jakousi zříceninou a bílými lavičkami. Pěkná projížďka kolem starého hamru přes pár dřevěných mostků a Terčino údolí nás dovedla až do Nových Hradů. Je to malé městečko s dvěma hrady, kostelem pěkným čtvercovm náměstím, klášterem a autobusovým nádražím, na kterém řvou kolotoče. Dita mi nevěří, že ta bouřka, co se na nás žene spadne až v Rakousech. Po prohlídce vyrážíme zpět, ale cestu nám přeruší držkopád. Po zotavení a debatě s ochotným domorodcem jedem teda zpátky zas přes Terčino údolí a přes vesničku Světví. V penzionu to po návratu vypadá jako ve školní družině na Praze 9 - "Helé, volé, ..." Prcháme do hospody. Obsluhuje tady takovej dobrej maník, strašně ochotnej. V hospě od vedlejšího stolu: - "Já sem si zapomněl jégry." - "Piju všechno!" Posilněni a opojeni jdem spát. Kvality ubytování se začínají projevovat: pán vedle (za stěnou tak tenkou, že by se dala krájet) zatím nechrápe, protože kašle jak o život a DISCO klub naproti nad sámoškou bohužel zrušený není, i když tak na první pohled vypadal. Tucá a tucá... Zubní pasta po česnekových topinkách je fakt hnusná!
Ušli jsme zhruba 3 km a kolmo zdolali tak 18 km.


Buková - vypuštěný rybník

Buková - vypuštěný rybník

pařez

melioračka

Třeboň - socha

Terčino údolí

vodopád

rybník

V soboru ráno prohlížíme včerejší bolístky. Snídaně s davem člověka rychle vzbudí. Paní domácí nás ubezpečuje, že diskotéka funguje jenom v pátek. Pohledem z okna záchodu si ověřujeme, že místní kopce jsou zahaleny v mracích a tak volíme alternativní program - výlet autem do Českého Krumlova. Poznávám to tady! Po povodních sice ještě není všechno tak jak bylo, ale činní se tu. Vzhledem k brzké roční době je tu turistů ještě pomálu. Procházíme město křížem krážem a kocháme se vyhlídkou ze zámecké věže. Dita konečně uviděla medvěda. Pořád tvrdí, že je to medvědice, což nechápu kde to při pohledu seshora vzala, a že je hravá. Zámecké zahrady kazí jenom monstrum otočného divadla, na druhou stranu nám tu na chvili pustili i fontánu. Balíme to, ještě se zajedem podívat na zavřený muzeum těžby grafitu - je opravdu zavřený. Pán na parkovišti nám nechtěl uznat vstupenku do věže místo parkovacího lístku, nakonec ale dostal svůj papírek a my jedem do Rožmberka. Přijíždíme vyhladovělí v 15:00 a přímo proti nám se tyčí hospoda "U mostu". Dita uviděla hospodu, a už ji žádný hrad nebo zámek nezajímá. Půl kačeny se zelím a knedlíky mi závidí i němci od vedlejšího stolu. Na zámek jsme se vyškrábali pozdějc, takže už bylo zavřeno. Tak jsme ho aspoň obešli. Další zastávka bude Vyšší Brod. Klášter je dost zdevastovaný, tak si aspoň všímáme pracovnic postávajících okolo silnice. Někde okolo Pohorské Vsi jsme objevili super místo s kamenným tábořištěm a dřevěným posedem, který Dita zkoušela zbořit hlavou. Ale ani dřevěnou zeď hlavou neprorazíš! Cestou zpátky do Stropnice trošku bloudíme, ale pořád jedem správným směrem, takže nakonec trefujeme až k penzionu, který je vyplněn dětským křikem a dováděním. Sotva Dita upadla do postele začala SMSkovat jak o život a není s ní řeč, dokud nechtěla číslo na Gaziho. Venku se pěkně vyčasilo a fučí. Další novinky jsou Ditina horečka a bolavý zub paní z vedlejšího pokoje.
Celkem jsme za celý den nachodili asi 8,5 km.


zámek Český Krumlov

náměstí

u dřevěného mostu

splav u dřevěného mostu

zámek

zámek a město

Dita na Rožmberku

Dita se slonem

Rožmberk

Dita s horečkou

Pokračování - den třetí ...

(c) Radek Bednář
  JavaScript DHTML Menu Powered by Milonic